Třicátý duben šlape bohemistům na paty, bakalářská horečka dočasně kulminuje. Pominu-li fakt, že se člověk musí jen tak mýrnyx týrnyx rozhodnout, čemu se bude příštích 365 dní věnovat (a ano - počítá dny), pořád tu zůstává nutnost uvést doporučenou literaturu.
Kromě toho, že současné označení zkresluje její roli, a kromě toho, že si ji většina autorů nakonec po hysterickém a kalupném prolistování doporučí sama, navede zvídavého studenta do tajů už vzniklých prací.
Nebudu to dlouho protahovat: byla jsem se podívat v databázi MU a o Hájkovi z Libočan psaly přede mnou už celé dvě slečny. Nadšení z možnosti rychleji přijít k sekundární literatuře a trochu se přiučit ovšem velmi rychle vyprchalo. Starší práci v komentáři téměř vynechám; neshodneme se v detailech. Avšak mladší z nich připomínala faktografickou náročností moje referáty, v lepším případě seminárky z prvního ročníku, jen kdyby je někdo rozbředl na čtyřicet stran. Od srdce, plic a i jiných orgánů jsem byla znechucena.
S klidnou grácií autorka kupí kopie studií už vzniklých - což jí samozřejmě nevyčítám, bakalářka nemusí být originální - vedle všeobecných nafouknutých pravd, hezkých slov a -u Tutatise!- ahistorických prohlášení typu "Autor totiž nebyl vůbec historikem."*.
Uklidnila jsem se. Možná jen nesouhlasím s metodologií (Současnou českou stylistiku doslova naplácat na text 16. století?) a to mě v závěrech mate. Však nechci tvořit recenze a poučeně kritizovat; za oběma těmi texty stojí desítky hodin poctivé práce. Co jsem ovšem nepřekousla a u čeho pociťuji nutnost nahlas si zgusta zakafrat, byly dvě věci:
Kromě toho, že současné označení zkresluje její roli, a kromě toho, že si ji většina autorů nakonec po hysterickém a kalupném prolistování doporučí sama, navede zvídavého studenta do tajů už vzniklých prací.
Nebudu to dlouho protahovat: byla jsem se podívat v databázi MU a o Hájkovi z Libočan psaly přede mnou už celé dvě slečny. Nadšení z možnosti rychleji přijít k sekundární literatuře a trochu se přiučit ovšem velmi rychle vyprchalo. Starší práci v komentáři téměř vynechám; neshodneme se v detailech. Avšak mladší z nich připomínala faktografickou náročností moje referáty, v lepším případě seminárky z prvního ročníku, jen kdyby je někdo rozbředl na čtyřicet stran. Od srdce, plic a i jiných orgánů jsem byla znechucena.
S klidnou grácií autorka kupí kopie studií už vzniklých - což jí samozřejmě nevyčítám, bakalářka nemusí být originální - vedle všeobecných nafouknutých pravd, hezkých slov a -u Tutatise!- ahistorických prohlášení typu "Autor totiž nebyl vůbec historikem."*.
Uklidnila jsem se. Možná jen nesouhlasím s metodologií (Současnou českou stylistiku doslova naplácat na text 16. století?) a to mě v závěrech mate. Však nechci tvořit recenze a poučeně kritizovat; za oběma těmi texty stojí desítky hodin poctivé práce. Co jsem ovšem nepřekousla a u čeho pociťuji nutnost nahlas si zgusta zakafrat, byly dvě věci:
- Soupis literatury obou diplomek připomíná reálně obsáhnutelný sylabus na semestrální seminář (to je i ve většině sylabů výjimka).
- Autorky studovaly v Brně. Na Masarykově univerzitě. Dala bych ruku do ohně za to, že používaly Ústřední knihovnu... Ani jedna podle použité literatury nenahlédla do jediného úplného exempláře Hájkovy kroniky, nejenomže uloženého jim přímo pod nosem, ale i zdigitalizovaného, a přesto (!) vyjadřují soudy o jeho stylu! Samozřejmě se neočekává, že budou v textu tisku z roku 1541 trávit víkendy.. Ale vycházet z výboru a ani se u toho jakkoli (v dobrém) alibisticky nepozastavit?
Pomůže nám ve vývoji, když si budeme smět dělat od začátku úlitby a předvádět vlastně to, co se oficiálně chce už od maturanta - že umíme napsat celistvý a čitelný text?
-----
* Komárková, Naďa. Pohled na čtyři důležité kroniky naší historie [online]. [Brno]: Masarykova Univerzita. Filozofická fakulta, 2008. [cit. 2009-4-26]. Dostupné z WWW:
Prameny:
- Komárková, Naďa. Pohled na čtyři důležité kroniky naší historie [online].[Brno]: Masarykova Univerzita. Filozofická fakulta, 2008. [cit. 2009-4-26]. Dostupné z WWW:
- Váchová, Jaroslava. Ke srovnání renesanční historiografické produkce [online]. [Brno]: Masarykova Univerzita. Filozofická fakulta, 2006. [cit. 2009-4-26]. Dostupné z WWW:
